Novokřtěnci v Trstěnicích

Po porážce německé selské války (obdoba našeho husitství, ale se stoletým zpožděním) vznikla v důsledku nespokojenosti s výsledky války sekta novo-křtěnců (die Wiedertäfer). Tvořili ji ponejvíce řemeslníci, bezzemci a drobní rolníci. Označení novokřtěnci se jim dostalo od jejich odpůrců. Oni sami se nazývali prostě - bratři. Novokřtěnci se jim říkalo proto, že přijímali křest ne jako nemluvňata, ale později. Označení habán a toufar vzniklo z německého slova Haushaben (společný dům), který obývali, a ze slova der Täufer - křtěnec.
Pro svou zásadovost žít podle Písma byli novokřtěnci krutě pronásledováni ve všech německy mluvících zemích včetně vinorodých krajů. Proto hledali země s náboženskou tolerancí, zemi zaslíbenou. Jednou z nich se stala i Morava 16. století. První novokřtěnci přišli na Moravu do Mikulova už v roce 1526.
Zeměpán - císař a král Ferdinad I. - i moravský zemský sněm byli proti jejich usazování na Moravě. To nerespektovala moravská šlechta, která se přesvědčila o jejich mírnosti a hospodářské užitečnosti. Novokřtěnci přicházeli na Moravu postupně a organizovaně po celé 16. století z německy mluvících zemí, z Francie a Holandska. Od poloviny 16. století začala však i na Moravě pomalu končit tolerance v důsledku působení jezuitů. Od moravské šlechty však i nadále dostávali ochranu, i když i novokřtěnci od 80. let 16. století sami ze svých zásad slevovali v důsledku individualismu a přizpůsobivosti k prostředí (včetně užívání českého jazyka). K tomu docházelo většinou až po začátku třicetileté války, pokud nechtěli odejít do vyhnanství do Uher a dále do světa. Potud krátký nástin historie novokřtěnců na Moravě, tedy i v Trstěnicích.
Do Trstěnic měli první novokřtěnci přijít před rokem 1560. To už na Moravě existovalo přes 25 novokřtěnských komunit, žijících ve společném domě, v němž bydlelo více rodin. Tyto komunity ve společných domech čítaly i s dětmi 300 i více osob. Ve společném domě měli pro všechny vždy jednu kuchyň, pekárnu, dále řemeslnické dílny, nemocnici, školu a lázně. Do lázní byla přiváděna voda dřevěným potrubím z rybníka v prostoru Pustý zámek (dochovanou část potrubí ochraňuje J. Polický v horním dvoře).

Jak takový společný dům vypadal, nám ukazuje dřevoryt z roku 1589. Měl malá okénka ve vysoké střeše. Ve stěně domu byla čtvercová okénka se skleněným kolečkem uprostřed. Zde je třeba dodat, že novokřtěnci neměli své vlastní sklárny. Sklo bylo jediným materiálem, který si museli novokřtěnci na společný dům koupit od místních výrobců. Jinak si na stavbě domu vše udělali sami, neboť byli zručnými zedníky, tesaři, stolaři, atd. Protože v současné době provádí archeolog dr. Jiří Pajer ze Strážnice v Trstěnicích průzkum, před-pokládá se, že společný dům se nacházel v místech, kde byla později panská pálenice a potašový dvůr, dnes č.p. 59 a 60 (viz též dále).

Novokřtěnci se také od českého obyvatelstva lišili oblečením. Na uvedeném dřevorytu stojí vpopředí muž, dítě a žena v typickém oblečení tehdejších habánů.
Čím se zaměstnávali novokřtěnci v Trstěnicích, víme z jejich kronik ze 16. století a později. Provozovali řemesla textilní, tj. tkali vlněné a lněné látky a šili z nich osobní a ložní prádlo, aj. Vyráběli obuv a vařili pivo v areálu dolního dvora, dnes č.p. 170. V prostorách dnešního dolního dvora byl i hospodářský dvůr novokřtěnců, kde vedle pivovaru byla i sladovna, sklepy, stáje pro koně, dobytek a ovce; stodoly i seníky.

Kvalitní výrobky novokřtěnců si mohli koupit zámožnější lidé z měst i venkova (zde především šlechta).
Trstěnice lze pokládat za hlavní a největší sídlo novokřtěnců v této oblasti, kterou novokřtěnské kroniky nazývají "horní dvory", kam patřily novokftěnské komunity v Trstěnicích, Tavíkovicích, Višňové, Čermákovicích a ve Skalici.

Mnohem více zpráv o jejich činnosti víme z účetních knih jindřichohradeckého panství. Už výše bylo napovězeno, že novokřtěnci byli také vinaři. V Trstěnicích (v originále psáno Stygnic) jich bylo tolik, že je mohli majitelé Trstěnic Zahrádečtí uvolnit pro takové pány (samozřejmě že ne zadarmo), jakými byli jihočeští páni z Hradce (Jindřichova Hradce). Na vinice kolem Hluboké přišli novokřtěnští vinaři z Trstěnic už roku 1576. Vinař Martin Binder si do Hradce přivezl z Trstěnic i potřeby na stáčení vína, které majitel dominia nechal nakoupit v Rakousku v městech Retz a Klosterneuburg a na panství pánů Žerotínů v Židlochovicích. Vinař Martin Binder uměl vyrábět i ovocná vína, např. z višní. Byl u svého pána natolik oblíben, že ten mu koupil "dvoreček podle zámku".
Z účetních knih hradeckého panství také víme, že novokřtěnci dostávali za své služby vrchnosti vedle peněz i kapry, aby mohli dodržovat půsty. Dostávali i další naturálie, jako např. plátno, proso a pohanku, neboť právě novokřtěnci se měli živit především jahelnou kaší.

Vedle Martina Bindra, který zastával na zámku v Hradci i funkci klíčníka (tak mu pán důvěřoval), byli na hradeckém panství z Trstěnic i zahradníci Honza a Kunrat, starající se nejen o dosavadní sady a chmelnice, ale i o zelinářskou zahradu, kde se pěstovaly i melouny. Při menší úrodě dováželi novokřtěnci melouny přímo z Trstěnic. Z naší obce si zmínění zahradníci přiváželi i všechny ostatní zelinářská semena a sadbu. A naopak, při větší úrodě ovoce a zeleniny prodávali novokřtěnci přebytky na místním trhu v Hradci. Tak např. v roce 1591 prodávali větší množství "bílých višní".
Novokřtěnci i na panství pánů z Hradce rádi bydleli ve společném domě, kam za nimi přijížděl jejich kněz. V případě potřeby posílal pro jejich kněze povoz i sám pan Adam z Hradce. Už ale roku 1582 se v účtech našla položka 8 grošů a 6 denárů vydaná dvěma novokřtěncům za to, že se dali "okřtít", tj. přestali být novokřtěnci.
Na hradeckém panství najdeme novokřtěnce nejen v řadách vinařů a zahradníků, ale i mezi chovateli lososovitých ryb. I oni dostávali za svou výbornou práci od vrchnosti vedle peněz naturálie - žito, pšenici, kroupy, proso a pohanku.
Na hradeckém panství chovali zahradníci "pro pány k masu" i králíky. Párek králíků stál roku 1592 šest grošů - šlo o velkou vzácnost. Chov králíků nebyl tehdy tak rozšířen jako dnes. Dnešní chov králíků se datuje od prusko-francouzské války z roku 1870.
Novokřtěnci na hradeckém panství byli natolik dobrými, tj. pracovitými a spolehlivými dělníky, že se slovo toufar stalo synonymem pro dobrého děl-níka vůbec. Výraz "pěkná jakou toufárek" se mohlo říkat hezkému děvčeti v kraji kolem Jindřichova Hradce a udrželo se od 16. do počátku 20. století. Původně se tím myslel pěkně polévaný hrneček, výrobek novokřtěnských hrnčířů, toufarů.
Závěrem k pobytu novokřtěnců z Trstěnic na hradeckém panství je třeba říci, že právě z historických pramenů tohoto panství víme velmi mnoho o trstěnických novokřtěncích.
V Trstěnicích určitě existovala výroba hrnčířského zboží (nádobí). Je však třeba dodat, že v tomto případě novokřtěnci nebyli prvními a jedinými zdejšími výrobci tohoto druhu zboží. Domácí výrobci prodávali své lacinější zbo-ží místním.
Podle odborníků, kteří provádějí v současné době v Trstěnicích průzkum, byly v zahradách mezi domy č.p. 59 a 60 nalezeny střepy keramiky, mezi nimiž byly i části fajansových nádob neobyčejně hezky zdobených. Fajansové nádobí bylo ve své době velmi ceněno, stejně jako později nádobí z porcelánu.
Zpráv o novokřtěnských školách není mnoho. Zprávy o škole v Trstěnicích jsou výjimkou proto, že ji navštívil jeden z předních představitelů novokřtěnců Stephan Gerlach, profesor v Tübingen (v Německu), který se zastavil na Moravě v roce 1578 při své zpáteční cestě z Konstantinopolu (dnešní Istambul). V Trstěnicích měl S.Gerlach sestru působící ve škole, do které byly matkami dávány děti od dvou let. V Trstěnicích jako velké novokřtěnské komunitě byla škola, do níž chodily i děti z menších komunit, např. ze Skalice.
Školní docházka byla povinná jak pro chlapce, tak pro dívky. To, že do školy měly povinnost chodit i dívky, bylo v té době nebývalé. Děvčata se ve ško-le učila jen modlit, málo psát; chlapci číst a psát. Počítat se zřejmě chlapci naučili, až když se učili řemeslu. Vyššímu vzdělání, např. na gymnáziích, nepřikládali novokřtěnci žádný význam.
Velikost a význam novokřtěnské komunity v Trstěnicích dokazuje i to, že zde žilo a zemřelo v letech 1560-1621 sedm učedníků slova božího, tj. kazatelů (kněží), a tři hospodáři a nákupčí, kteří stáli v čele místního společného domu a působili i ve škole.

Na pobyt novokřtěnců v Trstěnicích máme dnes němé svědky.
Prvým němým svědkem života novokřtěnců v Trstěnicích je letopočet 1612 na hlavním trámu v dolním mlýně, dnes č.p. 68. Mlýn si tehdy mohli novokrtenci koupit nebo pronajmout. Ze známých novokřtěnských mlynářů zde působil Wenndl Holba, který v Trstěnicích zemřel 1587 a uměl kázat česky a německy. Příjmení Holba je v kraji dodnes zachováno.
Z pietních důvodů navštívili mlýn potomci novokřtěnců, kteří dnes žijí ve státě Jižní Dakota, USA. Stalo se tak v roce 1967.
Mlýn je (podle dr. J. Pajera) unikátní stavbou, jediná dochovaná stavba novokřtěnců tohoto druhu. Na severní straně hranolovité stavby jsou na rozích pozorovací arkýře. Jeden z nich směřuje k společnému domu, druhý k hos-podářskému dvoru, tj. k dnešnímu dolnímu dvoru.
Hospodářské budovy dvora novokřtěnců, zachované v dnešním dolním dvoře, jsou dodnes vidět habánské cihly mající rozměry 31 x 16 x 6,5 cm a značku výrobce V.Cihly určené ke klenutí jsou konické, jsou těžké a pálené na dřevě.
Důležitým svědkem jsou keramické střepy nalezené na zahradách domů č. p. 59 a 60 (viz výše).

Za němého svědka na přítomnost novokřtěnců v Trstěnicích můžeme považovat i nález mincí v hliněném hrnci nalezeném v roce 1884. Hrnec obsahoval stříbrné mince z let 1520 -1615. Po jazykové stránce je zajímavý nápis na poslední minci tabulky, minci Rudolfa II. z roku 1895 - MALEY GROSS. Poklad ležel v zemi asi 280 let.
Mince určitě znali novokřtěnci. Peníze však u nich byly společným majetkem; jedinci je později také vlastnili (viz výše).

Novokřtěnci jako hospodářsky nejzdatnější obyvatelé Trstěnic však nebyli v té době jedinými obyvateli obce. Bydleli zde zpočátku jen katolíci a později čeští bratři. O obsazování fary v Trstěnicích katolickými kněžími až do roku 1581 rozhodovali arcijahenové ze Znojma.
Velké problémy s vykonáváním služby boží po katolickém způsobu začal mít v roce 1558 kněz Jiří Motyčka. Morašická obec po něm už po několikáté žádala německého kazatele. Svolil teprve tehdy, když mu morašičtí slíbili, že mu budou dávat menší desátek z hrachu, zelí, vikve, čočky, konopí a prosa. Tento "handl" prokoukl jeden poddaný a při instalaci kněze Motyčky mikulovickým farářem to komentoval slovy: "Lotr lotra uvádí".
Proto také farníci odpírali další požadavky kněze Motyčky, jako bylo navrá-cení dvou farských lánů polí, vykonávání robot, oprava sešlé fary a nakonec i dojednaný desátek plnit. Poddaní faráře Motyčku za jeho požadavky zbili. Na protest proti tomu se farář Motyčka roku 1563 odstěhoval do hanáckých Nezamyslic.
Majitel Trstěnic pan Max Lev z Rožmitálu kolem roku 1581 rozhodl, že sám bude trstěnickou faru obsazovat. Téhož roku sem dosadil českobratrského faráře. Z další historie trstěnické fary víme, že sem byl dosazen 1584 na žádost občanů farář Jan Kuchovský z Horních Dubňan. Pro rok 1586 se uvádí v Trstěnicích farář Jakub Qualternus a pro rok 1600 farář Valentin -nevíme však nic o jejich vyznání.
Podle církevního historika nebyl sbor českých bratří v Trstěnicích veliký a neměl proto vlastního duchovního. Ten k nim mohl docházet z některého ze sousedních sborů. Protože v Trstěnicích byla silná novokřtěnská komunita, jež měla kazatele, je pravděpodobné, že českým bratřím mohl kázat i kazatel Wenndl Holba (viz výše), neboť obě náboženská vyznání měla k sobě velmi blízko.